Jdi na obsah Jdi na menu
 


Knížecí jelen (povídka)

19. 5. 2017

            Ze starých záznamů jsme se dozvěděli o příběhu, který se přihodil v roce 1888 v obecní honitbě Strašice.

            Z knížecího lesa vycházíval na paši do strašické honitby jelen šestnácterák. Byl to kapitální kus, a proto byl určen k odstřelu. Ulovit ho měl kníže Colloredo-Mansfeld, jemuž tenkrát patřily brdské lesy.

            O jelenu věděli i členové tehdejší společnosti. Když nadešla doba odstřelu, vypravil se na jelena za měsíční noci kovář Stupka. Jelena složil a se svými přáteli ho dopravil do hostince U Kunců, jehož majitel byl také řezníkem. Tam jelena vyrušili a schovali pod necky, které byly vydlabány z velkého kmene. Parohy si odnesl kovář domů a ukryl je v seně.

            Nezůstalo to však utajeno. Dozvěděli se o tom zaměstnanci lesní správy, kteří zatajený úlovek ohlásili četníkům. Ti druhý den prohledali hospodu od sklepa až po půdu, ale zvěřinu nenašli. Nakonec vešli do jedné místnosti a usedli tam na necky. Strážmistr oslovil hostinského:

            „Pane Kunc, my víme, že jelen je tady. Řekněte nám, kde ho máte“.

            Hostinský mu odpověděl, že jelen není zajíc, aby se dal tak lehce schovat. Četníci odešli s nepořízenou, pochopitelně ke švandě všech přítomných.

            Strážmistr byl v hospodě častým hostem a asi po roce si na ten případ vzpomněl a zeptal se hostinského:

            „Pane Kunc, řekněte mi, kde byl tenkrát jelen schován?“

            Hostinský mu spokojeně odpovídá:

            „Vždyť jste na něm seděli! Pod těmi neckami byl.“

            Co mu na to řekl strážmistr, už není zapsáno.

            Vše muselo ovšem zůstat utajeno, poněvadž knížecí hajní se mstili. Celé kovářovo příbuzenstvo nesmělo do lesa ani vkročit.